1980-1989
Osmdesátá léta navázala na sedmdesátá ve stejném duchu. Na jedné straně vzrůstající počet ambulantních vyšetření a poskytovaných služeb, na druhé nedostatek ordinačních místností a přetlak v areálu nemocnice. Teprve na konci roku 1980 se podařilo zahájit 1. etapu výstavby polikliniky! Bylo jí zubní oddělení.
Na přelomu desetiletí byli pro nemocnici získáni kvalifikovaní a erudovaní ordináři pro bronchologii, diabetologii, kardiologii, gastroenterologii a urologii. Nově byly zřízeny odborné dětské ordinace – neonatologická, alergologická, kardiologická a nefrologická, dále byly odborné ordinace pro sterilní manželství, prekancerosy a riziková těhotenství či dětskou gynekologii. Byl také vyčleněn ordinář pro urologii, jehož činnost zastřešovalo chirurgické oddělení. Všechna tato pracoviště bylo nutno vtěsnat do areálu nemocnice.
Rekonstrukcí pitevny se vyřešil zásadní problém patologického oddělení. MUDr. Kudláček, dosud pověřený jeho vedením, byl od 1.11.1980 jmenován primářem. Ve stejném roce bylo také otevřeno kožní oddělení pod vedením primářky MUDr. Doležalové umístěné v budově Léčebny dlouhodobě nemocných na Malém valu. Počet lůžek tak stoupl na 679. Když byla v rámci plicního oddělení (TRN) otevřena alergologická ordinace přebírající péči o dospělé astmatiky, nepodařilo se už pro ni najít samostatnou ordinační místnost.
V roce 1982 vyvrcholily potíže s rozvodem tepla, nemocnice byla vytápěna nouzově a jen obtížně předešla uzavření chirurgického pavilonu! Vzhledem ke stavu potrubí je v pavilonu také problém s přívodem teplé vody. Vedle technických problémů trápily nemocnici problémy provozní, jako například nedostatek pomocnic na zajištění úklidu, obtíže s praním prádla či přípravou stravy.
V roce 1983 odchází ředitel MUDr. Tovaryš a jeho funkci supluje MUDr. Pavel Hrňa. Ten posléze přejde na post ředitele OÚNZ a novým ředitelem nemocnice je jmenován MUDr. Koloman Petrikovits. Dosavadní územní obvodní lékař se teprve rozkoukává v řídící funkci a problémy dál zrají svým tempem. Od špatného úklidu a nedostatku pomocných sil až po skloubení zednických a instalatérských prací při budování lůžkového oddělení ARO s chodem operačních sálů.
|
Na konci roku 1984 je zahájen provoz rychlé zdravotnické pomoci (RZP) pod vedením MUDr. Račanského – prozatím v ranní směně od 7 do 15 hodin. Zajišťuje ji tým 14 lékařů z různých oborů. V roce 1985 už RZP funguje na tři směny. |
|
V polovině 80. let byly dokončeny stavební úpravy chirurgické ambulance a zmiňovaná lůžková část ARO a vybudováno nové RTG pracoviště. 1.7.1986 byla uvedena do provozu i budova nové stomatologie.
Nemocnice bojovala s problémy – měnila se okna, za provozu se rekonstruovala vodovodní síť a elektroinstalace. Přesto zpráva z roku 1987 konstatuje, že rozvody vody, tepla, elektřiny a zdravotechniky jsou často v havarijním stavu. Totéž se týká nemocničních budov. Nad operačními sály se vznáší prach rekonstrukcí, chybí personál, chybí materiál, nedostává se prostoru, opravy pouze zacelují nejhorší problémy a sotva je jedna havárie zažehnána, hned se objeví dvě nové. I v této kumulaci problémů se něco podařilo. V červenci 1989 byl na detašovaném pracovišti v Psychiatrické léčebně otevřen nový primariát – psychiatrické oddělení, jehož přednostou se stal MUDr. Koupil. Oddělení pracovalo ovšem velmi krátce, zaniklo 1.12.1990.
V roce 1989 dosáhla nemocnice stavu 692 lůžek – nejvyššího počtu za celé období svého působení. Z uvedeného množství patřilo 28 lůžek II. Ženskému oddělení v Přílepích, jehož činnost nemocnice léta zastřešovala.
Rok 1989 znamenal obrat. Nejenže přinesl po čtyřiceti letech svobodu, ale zásadně změnil perspektivu pohledu na současnost a budoucnost.