Napište nám Facebook Nahoru

Před založením

Historie Nemocnice v Kroměříži je mnohem delší, než oněch devadesát let, která v roce 2000 uplynula od jejího slavnostního vysvěcení a zahájení provozu. Každé dějiny jsou prodchnuty duchem doby i konkrétními činy konkrétních lidí. Při pohledu zpět bývá těžké odlišit jedno od druhého, rozeznat skutečnost od mýtu, ideu od ideologie. Zdraví však bylo ve všech dobách považováno za statek nejcennější a to obecně a bezvýhradně, a proto je historie péče o něj relativně málo zatěžována společenským či politickým balastem. A je-li přece, dá se snadno poznat a oddělit od prokazatelných faktů.


13. – 14. století

První písemné doklady o podmínkách zdravotní péče v Kroměříži jsou v listině moravského markraběte Přemysla z roku 1238. Týká se udělení zvláštních práv a svobod „lidem v Vážanech, jež náležejí ke špitálu v Kroměříži, pro útěchu nemocných a ke spasení mé duše a mých rodičů…“. Také imunitní listina pro majetek johanitského řádu na Moravě, daná roku 1213 českým králem Přemyslem Otakarem I. z r. 1213, byla rozšířena o výhody vyplývající z vedení špitálu při kostelíku sv. Jana Křtitele a komendě johanitského řádu v Kroměříži.

 

Dalším dokladem základů péče o zdraví v Kroměříži, jako významném středisku obchodu na brodech přes řeku Moravu, je pergamenová listina generálního převora johanitského řádu Fratera Havla z Lemberka. Listina z 24.2.1360 pojednává o záležitosti kroměřížského komtura Štěpána, který pro řád zakoupil svobodnou rychtu v Šelešovicích s pozemky a lesy. Uvádí se v ní účel kroměřížského domu – péče o chudé nemocné, kteří žili ve špitále.

  spis.jpg

 

Také v korespondenci olomouckého biskupa Jana ze Středy (1364–1380) se píše o Frateru Bertoldovi, správci kroměřížské komendy a špitálu v 80. letech 14. století. V dopise z r. 1374 píše generálnímu převoru johanitského řádu Senovitovi (Jindřichovi) : „Bertold, komtur v Kroměříži, zbožný muž, je prozíravý ve správě špitálu, lidé v Kroměříži se velice těší z jeho ušlechtilé vzdělanosti a z jeho příkladných dobrých vlastností…“ Biskup dále pověřuje správce biskupského domu v Kroměříži Štěpána péčí o majetek komendy a špitálu, aby: „sloužil k útěše nemocných“. I v další korespondenci biskup vyzdvihuje svou úctu k Bertoldovi za vedení špitálu a péčí o nemocné, staré a zubožené lidi.


Se středověkou péčí o zdraví souvisela i instituce lázní. První lázně v Kroměříži jsou zmiňovány v dokumentech městské rady v r. 1383. Lazebník, bradýř, barvíř, hasebník, felčar, ranhojič, lékař, chirurg – to jsou uváděné názvy majitelů či provozovatelů lázní, kteří ke své funkci přidávali i slovo „mistr“, i když to zdaleka neznamenalo absolventa vysokého učení.


Co všechno musel lazebník umět a co dělal? Stříhal vlasy a vousy, vyřezával kuří oka, sázel baňky, pouštěl žilou, vařil různé lektvary proti interním nemocem (někdy i nápoje lásky pro mládence a panny), obvazoval a různými flastry hojil rány střelné i sečné, stíral bílé z jazyka, dával klystýry, léčil prašivinu a některé katary, vytahoval kulky z ran a podobně. Měl také „medicínské inštrumenty – klíště na trhání zubů, břitvy, nůžky a nože, pijavice a púšťadla, šrouby na vytahování kulek z ran, láhve s lektvary, flastry, masti a mazání všeho druhu“.


Z lazebníků jsou v roce 1383 ve městě jmenování dva – Filip a Řehoř. Městská rada jim dala s povolením biskupa i lázeňskou taxu a schválila nařízení, jak se mají k hostům chovat. Lázně patřily k městu, které je pronajalo lazebníkům tak, aby se střídali ob den. Sám lazebník měl také dohled na oheň a úkol osobně posluhovat městským starším. Chudým sloužili lazebníci zdarma, ale často si stěžovali vedení města na špatnou odměnu od bohatých měšťanů využívajících lázně.


15. – 17. století

V době husitských válek, na jaře roku 1406, byla Kroměříž dobyta husity a komenda johanitského řádu po útěku členů řádu zanikla. V provozu zůstal bývalý johanitský špitál, jako chorobinec a starobinec, nejdříve ve správě biskupa a později města. Také kostelník plnil svou funkci, byť už ne jako konventní, ale jen špitální. Dokazuje to i listina krále Matyáše Korvína Hunyadyho, z 24.7.1469. V ní je potvrzeno vrácení majetku zaniklé johanitské komendy v Kroměříži. Toho se ale zmocnil Štefan Zápolský ze Zápole, zástavní držitel města Kroměříže (1479–99). Olomoucký biskup Marek Khuen (1554–65) potom rozšířil v roce 1564 funkci špitálu v Kroměříži i na bývalé i stávající pracovníky biskupství a jeho majetků v Kroměříži. Kolem roku 1482 byla budova špitálu přestavěna robotnou prací poddaných města. Město také zajistilo provoz z církevních důchodů, pokut měšťanů a z pozůstalostí zemřelých občanů. Ševci dostali od městské rady povinnost zdarma dodávat do špitálu „nepovedené“ výrobky, pekaři posílali preclíky a židovští řezníci poskytovali nemocným zadní maso (nebylo „košer“). Špitál stál v 17. století na původním místě u Kovářské brány na konci Jánské ulice a již v roce 1545 se uvádí jako „městský špitál“. Židovská obec mezi 21 domky Velké židovské ulice uvádí v r. 1606 „židovský špitál“.

 

V letech 1606–1619 budovy špitálu a kostelíku spravoval františkánský řád, kterému objekty věnoval olomoucký biskup František, kardinál z Ditrichštejna, když řád přivedl do Kroměříže. Lázně byly umístěny ve Ztacené ulici č. 66, kde jsou uváděny i v r. 1643. Stížnosti na neplatiče trvaly a již v roku 1589 začal dokonce mistr–lazebník Tomáš v lázni vařit a šenkovat pivo, aby měl peníze na opravu lázeňské budovy.

  spital_za_branou.jpg

 

vavrinec_span.jpg   

Prvního lékaře s universitním vzděláním přivedl biskup Jan Doubravský–Dubravius a po něm biskup Marek Khuen. Roku 1566 přišel k biskupovi Vilému Prusinovského z Prusinovic první český lékař, vzdělaný člověk a spisovatel Vavřinec Špan ze Španova, aby „uměním svým lékařským předně sloužil biskupovi samému a život jeho opatroval, ale také služebníky a čeleď i obyvatele kroměřížské v nedostatcích zdraví jejich pilně a věrně ošetřoval…“ Dostal byt a 60 zlatých ročně, potřebné šaty, pomocníka a 20 fůr dřeva k topení. Již za rok mu spokojený biskup vystrojil svatbu. V roce 1569 je uváděn dr. Melchior Pirnus a u biskupa Pavlovského z Pavlovic roku 1588 medicus Timotej Kyjevský a medicus ordinarius Anthonius Sagellus, který v Kroměříži pracoval 7 let.

 

Do roku 1591 byl také mezi služebníky biskupa a města uváděn také Dětřich Neissperger von Hertzogenhaus. Byl bez doktorátu a sám se psal jako „Hoffbalbierer“. Biskup František, kardinál z Ditrichštejna požádal o zemského lékaře do Kroměříže. Stal se jím jeho osobní lékař Jeroným Picenardi z Itálie a získal roční plat 200 zlatých (primátor města měl tehdy 50 zlatých ročně!). Při svém příchodu již dr. Špan ze Španova dostal za úkol vybudovat v Kroměříži lékárnu, ale až roku 1568 přišel do Kroměříže apatykář Hons Schreibicher, podléhající biskupovi, ne městské radě. Prodávat léky a dokonce je ve své lékárně ordinoval. Apatykář Honz Hoberkom v roce 1574 měl svou lékárnu ve sklepě radnice a díky tomu existuje i první zmínka o radnici v dopise, kterým se biskup Tomáš Albín z Helfenburku přimlouvá u městské rady za apatykáře „aby se neodtrhnul od města“.


Ze 17. století jsou známými lékárníky Benedikt Kanczenbach a vdova po něm Marta (1617), Jáchym Anderle (1644), Zachariáš Cromius (1659), Matyáš Čech (1675–88), Albrecht Šebestián Kučera (1688), Jan Ignác Makasi (1696–98). Své lékárny měli na Velkém náměstí (dnešní Pizzerie, lékárna v čísle 49, lékárna u obecního domu, Centrál) a ve Vodní ulici.

 

Polovina 17. století byla ve znamení zničení města švédskými vojsky pod velením generalissima Linharta Torstensona z Ortaly. V letech 1643 a 1645 bylo město téměř zničeno, vyhořel i zámek a kostely. Těžko odhadovat další osudy města, kdy by se v něm před koncem pohnutého 17. století neobjevil Karel hrabě Liechtenštejn z Kastelkornu. Kastelkorn doslova vzkřísil město z mrtvých a založil jeho význam a slávu na staletí dopředu.

  biskup_karel.jpg

 

Válka a vojska přinesla postrach středověku – mor, kterému se město v minulých letech bránilo. Bezpečnostní a hygienická opatření městské rady a biskupa se osvědčila i za moru 1679–80. Pod vedením pověřeného biskupova pracovníka – purkrabího Santoria – ve městě působil biskupův tělesný lékař dr. Vácslav Max Ardensbach z Ardensdorfa a městský felčar Hanz Girg za pomoci nájemce městských lázní. Dne 23.12.1679 městská rada vydala nařízení o chování občanů při vniknutí moru do hradeb města, zřídila a zařídila dům pro nakažené („reteradihaus“) a udělala smlouvu s dalším lazebníkem Krištofem Kerbíkem. Apatykář Matyáš Čech si na lékárnu vyvěsil seznam léků, rozdělený na tři skupiny – drahé, prostřední a laciné. Když potom v předměstí Štěchovice vzniklo podezření na mor, celý dvůr byl sjednanými hrobaři důkladně desinfikován. Ve všech místnostech byl rozdělán oheň, který dokonale nejen desinfikoval, ale spálil vše tak, že dům na dlouhá léta zpustl. Osvědčila se rozhodnost biskupa Karla hraběte Lichtenštejna z Kastelkorna, který v roce 1680 zřídil za hradbami špitál a lazaret. V roce 1692 založil nadaci pro městského lékaře na základě zkušeností s činností dr. Ardensbacha a prosadil stálé příspěvky města na zdravotní personál a vybavení.


18. – 19. století

Hned na začátku století, v roce 1715, přišla další morová rána, ale město bylo znovu připraveno. Zásluhu na tom měla zajištěná péče lazebníků a ranhojičů, kteří doplnili počet tří lékařů ve městě tak, že si mohli v roce 1744 založit cech bradýřů a ranhojičů. Novinkou bylo budování hlavních nemocnic ve významných městech celého Rakouska – Uherska (1784 ve Vídni, 1795 v Brně a o rok později v Praze) a zavedení systému hrazení nemocniční péče, který platil až do roku 1938!


I. a II. třídu tvořili samoplátci, III. třídu lidé s důchody, odkazy a podporami a IV. třídu nemajetní. Napoleonské války na začátku 19. století se Kroměříži přímým bojem vyhnuly, ale město a jeho zdravotní služba měly znovu příležitost k ověření zkušeností se zdravotní péčí.

 

Roku 1830 byla v Kroměříži založena měšťanská nemocnice na Novém rynku a roku 1845 vznikla nemocnice při klášteru Milosrdných sester sv. Vincenta de Paul. Oba tyto ústavy zmiňuje jako funkční v hesle „Kroměříž“ i Ottův slovník naučný ve vydání z roku 1900.

  nemocnice_milo_sester.jpg

 

V roce 1865 můžeme ve městě vysledovat první zmínky o potřebě výstavby všeobecné nemocnice. Na konci století už tyto snahy byly velmi konkrétní a vzhledem k potřebám zdravotnictví také velmi důrazné.


V roce 1896 předává Hanácká župa lékařská městské radě memorandum a rok před koncem století městská zdravotní komise rozhoduje o výstavbě nemocnice v Hliníku o 40 lůžkách. Navzdory rozhodnutí k výstavbě nedošlo.


20. století

Situace na počátku 20. století skutečně vyžadovala novou nemocnici. Lidé z Kroměříže a okolí byli nuceni v případě potřeby hledat pomoc v Prostějově, Brně, někdy dokonce až ve Vídni.


Roku 1905 bylo ustaveno kuratorium pro výstavbu nemocnice. Jemu připadl úkol vyhledat vhodné místo pro výstavbu, zpracovat podrobný návrh a připravit rozpočet. Původní návrh počítal s 96 nemocničními lůžky v budově ústavu a dalšími 25 ve zvláštním infekčním pavilónu. Nejtěžší ovšem bylo vybrat mezi dvěma zhruba rovnocennými lokalitami: směrem na Kotojedy a na Rataje. Kuratorium nakonec vybralo variantu výstavby na Ratajské cestě, pro niž mluvila i již zahájená stavba Zemského léčebného ústavu. Roku 1907 byla vypsána „Soutěž na získání náčrtků“. Z pěti došlých návrhů byly první a druhá cena uděleny bez udání pořadí projektům architekta Křivánka z Prahy a inženýra Flory z Brna. Podrobné plány vypracoval místní stavitel Zajíček spolu s městským stavebním úřadem. Rozpočet stavby činil necelý půlmilion korun. 2. prosince 1908 byl položen základní kámen Jubilejní všeobecné nemocnice císaře Františka Josefa I.


Rok 1908 byl rokem 60. výročí mocnářova vládnutí, a bylo proto výhodné a taktické spojit nemocnici s jeho jménem. Tomu nasvědčuje i fakt, že první výkop byl proveden až v červnu 1909. Nicméně do konce roku byla stavba pod střechou a 10. října roku následujícího proběhla kolaudace.

 

Rychlé odkazy

Kroměřížská nemocnice v číslech

Kroměřížská nemocnice v číslech